archcon
Dřevostavby Biskup

Ing. Miroslav Kramoliš

Hovorů o dřevu 2013 se také zúčastnil zakladatel a ředitel společnosti Gradient, pan Ing. Miroslav Kramoliš a my jsme se pana inženýra zeptali na jeho osobní názory týkající se oboru dřevostaveb. Dostalo se nám velmi zajímavých odpovědí, které nutí k zamyšlení a také logické vysvětlení mnohdy přehlížených souvislostí.



Jak by vypadal dům, který byste si stavěl pro sebe? Kramoliš

„Já jsem si již dům postavil, proto vím, jak by vypadal. Postavil bych si opět dřevěný skeletový dům, pokud možno co nejvíce prosklený, který by měl kachlová kamna a hlavně milující manželku a milující tři děti. Přesně toto se mi podařilo již před 20 lety.“

Takže máte splněno…

„Splněno mám, ale budu rekonstruovat. A také ještě stavět, menší domek na důchod. Hlavně by měl být v přírodě. Principy zůstanou stejné – dřevo, sklo, přírodní materiály a sálavé teplo jako zdroj tepla.“

Co by měl mít Váš dům z hlediska vnitřního prostředí?

„Já bych řekl, co by rozhodně neměl mít. Rozhodně by neměl mít vzduchotechnické větrání.“

Vysvětlil byste několika argumenty proč ne?

„Existuje hygienicky doporučený parametr vzduchu, který se jmenuje ionizace vzduchu. Je velmi důležitý, protože vzduch by měl mít přirozené, přírodní elektrické vlastnosti. Doporučený je jen z toho důvodu, že kdyby se zmíněné doporučení změnilo v příkaz, tak by většina objektů, včetně škol, nemocnic a obchodních center musela být zavřena, protože nesplňují limity. Já osobně dávám přednost tomu, cítit se v domě jako v lese, kde je spousta ionizovaného vzduchu a aniontů, než jako v podzemní garáži, kde je málo aniontů nebo žádné.“

Kdybyste si mohl vybrat jakékoli místo, kde by měl Váš dům stát, jaké by to bylo?

„Kdybych mohl, postavil bych si dům na nejdražším místě na světě a pak bych ho prodal. Protože ale nemohu, postavil bych si dům někde v lese na pasece.“

V podstatě takový si asi plánujete postavit…

„Bohužel, nejsou vhodné pozemky. Stavební úřady jsou proti. A ještě dodávám, že můj vysněný dům by měl mít plochou střechu.“

Proč plochou střechu?

„Protože mi ji nikde nechtějí povolit. Jako symbol vzdoru. Ale také proto, že považuji plochou střechu za něco, co je přirozené, co umíme udělat a co domu dává zajímavou kvalitu. Když si představíte dům se sedlovou střechou, vypadal by určitě nádherně i s plochou střechou a zároveň by v horním patře bylo mnohem víc místa. Už dvacet let bydlím ve stavbě, kterou jsem si postavil, a když jdu do podkroví, tluču se do hlavy a spílám si, proč jsem to neudělal výš.“

Sledujete novinky v oboru?

„Vzhledem k tomu, že je to moje práce, tak musím. A čím dál víc jsem zklamaný, protože novinky nejsou. Jsou to většinou modifikace starých věcí. Samozřejmě tu potkávám (veletrh Dřevostavby 2013) i dobré a zavedené firmy, které dělají dobrou práci, respektive materiály. Ale před 5 – 7 lety bych vám řekl, ano, objevil jsem tu úžasnou novinku, a tou jsou masivní lepené desky. Tenkrát je z Prostějovska přivezl, pan Oslizlo…“

A Vy o nich uvažujete, že byste je používal?

„Já je používám, ale v omezeném množství. Je to sice velice kvalitní, ale drahý materiál. Zatím ho neumíme nahradit, ale pracujeme s podobnými materiály. Nepotřebujeme ho v takové míře, protože jeho vynikající statické vlastnosti my získáváme skeletem. Bylo by to nošení dříví do lesa. Někdy ale potřebujeme udělat difuzně otevřenou stěnu, která má dobré parametry, je staticky jakžtakž únosná, ale není příliš tlustá.“

Máte nějakou vizi materiálu, který byste potřeboval?

„Tento státní aparát, potažmo evropský, nám neustále klade nepřekonatelné překážky, týkající se požárních, tepelněizolačních a cenových parametrů. Přál bych si, abychom mohli používat vakuová skla (dvojsklo a mezitím vakuum), ne tepelně-izolační skla s argonem, ale vakuová skla, která by neměla parametry 0,6 ale třeba 0,06, což vakuová dvojskla umí. Používají se v Japonsku a Austrálii. Používají se relativně malé tabulky, a má to dvě nevýhody – samozřejmě cenu a potom, že zhruba každých 30 cm musí být distanční bod, aby se sklo pod atmosférickým tlakem neprohnulo dovnitř.“

Kde čerpáte inspiraci?

„Jsou dva druhy inspirace. Příroda, protože ta je dokonalá. A tradice. Podle mého názoru naši předci uměli stavět lépe než my dnes. Nevýhodu změnili ve výhodu. My když vidíme nevýhodu, tak ji znásilníme. Zabetonovat, přibít, přetáhnout fólií… Většinou se nám to vymstí, protože nevidíme souvislosti. Třetí inspirací je má rodina. Ta mě inspiruje k tomu, abych vydělával peníze (smích).“

Zařadil byste domy, které stavíte do kategorie nízkoenergetických domů?

„Já bych je zařadil do kategorie – domy, které podporují zdraví svých obyvatel. Jedním z kritérií je, že jsou co nejúspornější, protože to také svým způsobem podporuje zdraví obyvatel. Jejich majitelé nemají stresy z toho, že musí splácet vysoké částky za energie. My musíme klientovi dokládat, že mu nestavíme vzdušný palác, ale palác, který má svůj energetický průkaz. Tento parametr je velmi důležitý.“

A jakým způsobem Vám vychází testy vzduchotěsnosti?

„Osobně považuji testy vzduchotěsnosti u rodinných domů za určitou slepou cestu, kterou časem společnost opustí. Když máte úsporný dům s výměnou vzduchu, nebo vytápění pomocí vzduchotechniky, tak musíte mít zajištěnou vzduchotěsnost s minimální infiltrací. Přitom tisíce let to fungovalo jinak. Dřív jsme měli experiment s komunismem a víme, jak to dopadlo. Teď tu máme experiment se vzduchotechnikou, která vyřeší vše. Podle mého názoru nevyřeší. Infiltrace v rozumné míře není škodlivá, ale naopak žádoucí. Infiltrace ale musí být řízená. Samozřejmě není možné udělat „lochnu“ někde v okně nebo ve stěně, která neřízeně přechlazuje dům. Sice zajistí čerstvý vzduch, ale nikdo to nezaplatí. Na druhou stranu, udělat si z domu termosku…?“

Jakým způsobem to řešíte vy?

„Nabízíme parobrzdy formou OSB. Děláme stavbu difuzně otevřenou, zasklíme ji, skla zasilikonujeme, takže tam nevzniká žádná skulina, kudy by se vzduch dostával. Zbytek stěn uděláme technologií kvalitní parobrzdy z OSB desek.“

Jak řešíte výměnu vzduchu?

„Výměnu vzduchu řešíme inteligentní ventilací, která spočívá v tom, že do obvodového pláště vkládáme speciální klapky, které dovážíme z Francie. Tyto klapky vypadají jako žábra a umí zvětšovat objem větrání podle toho, jak je vlhký vzduch. Uvnitř jsou vlákna, která pobírají vlhkost a podle toho se natahují nebo stahují a tím otevírají nebo zavírají klapky. V domě je instalovaný podtlakový ventilátor, který jemně, odtahovými místy, odsává zkažený teplý vzduch pryč. Tento systém reaguje na vlhkost. To znamená, že když je v domě malá vlhkost, čili málo obyvatel, odebírá z domu třeba jen 20 m3 vzduchu za hodinu. Když se zvýší počet obyvatel, tedy vlhkost a potažmo CO2, tak odebírá třeba celých 160 m3 za hodinu. Tento proces je proměnný v čase podle toho, kolik je v domě obyvatel. Firma NIBE posunula tuto technologii ještě o kousek dál. V tepelném čerpadle mění odpadní teplý vzduch na teplou užitkovou vodu nebo na vytápění. Má to ale jeden háček, aby zařízení dobře fungovalo, potřebuje minimálně 100 – 120 m3 vzduchu za hodinu. "

Kdy jste se poprvé nadchnul pro nízkoenergetické stavění ze dřeva?

„Impulzem bylo, když jsem si přečetl účet od ČEZu. Nízkoenergetické stavění je bohužel stejně nutné, jako v zimě teplý kabát. Dostali jsme se do situace, kdy energie jsou tak drahé, že to začíná být otázkou přežití. Nemůžeme žít v rodinném domě, ve kterém máme vysoké ztráty. Samozřejmě, pokud má někdo svůj les a je ochotný topit dřevem nebo uhelnými kaly, tak může za nějaké rozumné peníze přežít. Ale je hloupost, v době, kdy se dá chytře a zdravě stavět, mít dům, který spotřebuje 200 kWh/m2 oproti možným 35-40 kWh/ m2."

Kdy se Vaše konfrontace s účtem od ČEZU udála? Před dvaceti lety?

„To ne. Před dvaceti lety se propagovala přímotopná topidla. Naprostá většina novostaveb se stavěla s přímotopnými topidly, protože to bylo skoro zadarmo, jak investičně, tak provozně. Trend nízkoenergetického stavění se dostal do podvědomí až s postupným zvyšováním energií. Koneckonců nešlo to pouze z mé strany, ale přišlo to vlastně od klientů: „…my chceme úsporný dům, budeme platit tolik a tolik hypotéky, nechceme k tomu ještě platit tolik a tolik za energie.“
Poptávka je klíčová. Ve finále, my můžeme nabízet, cokoliv, ale nakonec postavíme to, co chce klient.

Jak přistupujete ke klientům?

„Můj přístup spočívá v tom, že klientovi vysvětlím, proč některé věci udělám a některé ne. On zpravidla trvá na svém a já mu trpělivě zopakuji, že to pro něj nemůžu udělat, protože bych tím šel proti svým principům. On reaguje: „Vaše principy jsou mi na nic, vy to postavíte tak, jak chci já.“ A já mu oponuji: Ale já nejsem váš zaměstnanec, nejsem vaše manželka, já jsem váš partner. Dokonce bych řekl, že v některých případech jsem váš učitel. Nemůžete mi říkat, co musím a co ne. Já vám něco poradím, vy to zvážíte a přijmete nebo argumentem dokážete, že nemám pravdu. Pouze na takové bázi komunikace jsem ochotný spolupracovat.“

Přistupujete k tomu rozumně…

„Ano, ale potom máme méně zakázek a podle toho musíme nastavit firmu. Proto mám malou firmu, ale vlastně také malé problémy. Kdo má velkou firmu, má i velké problémy a má hlavně velké problémy s klienty. Ti jsou si toho vědomi a tlačí na cenu. Člověk musí zvážit, co je pro něj důležitější, jestli profesní čest a svědomí nebo fakt, že to nějak potáhnete dál. Bohužel, většina firem, funguje ve druhém režimu. Jsou pod neustálým tlakem, a proto se uchylují k nezdravým kompromisům.

Napadá mě, že je ještě jedna věc důležitá. Manipulace s veřejným míněním. Tato manipulace často způsobí, že investoři chtějí, jak bych tak řekl, nesmysly. A ty nesmysly buď splníte anebo přijdete o zakázku.

Například já navrhuji stavby tak, aby neležely na geopatogenních zónách. Vždy si předem svého klienta otipuji. Když cítím, že vše bude v pořádku, tak měření provedu před ním. Když ale vidím, že by vznikly třecí plochy, potřebná měření provedu bez jeho přítomnosti. Návrh přizpůsobím situaci a pak doufám, že obhájím, že dům není například uprostřed, ale o dva metry vedle.“

A vy tomu věříte?

„Já tomu věřím. Znám lidi, kteří jsou senzitivní a geopatogenní zóny jsou schopni změřit. Tak jako před tisíci lety praotec Čech nebo Číňané měřili „dračí žíly“, tak my dnes měříme geopatogenní zóny a vodní prameny.

Je velká škoda, když si člověk za celoživotní úspory a ještě se zadlužením, postaví dům a pak zkoumá, proč nemůže v novostavbě spát. Má tam vše zdravé. Zdravé dřevo, zdravé koberce, zdravé větrání a stejně nemůže spát. Čím to je? Odpovědí je, že nejspíš spí nad vodním pramenem. Co je na tom ezoterického? To je přírodní úkaz.

Já jsem se ještě narodil v době, kdy běžně nefungovaly geofyzikální ústavy, které by změřily, kde se má kopat studna. Fungovali lidé s proutkem a ta místa měřili. Tenkrát to měli těžké. Jelikož neměli vrtnou soupravu, jejich tip musel být přesný. Většinou byli úspěšní a vodu uměli najít spolehlivě. Kdo to neuměl, z trhu velice rychle zmizel, protože ten kdo díky němu ručně kopal druhou studnu, už ho nikdy nikomu nedoporučil. Dnes přijede firma s vrtnou soustavou a vrtá a vrtá, a když nestačí 20 metrů, tak vyvrtá 70 metrů a na nějakou vodu v této hloubce vždy narazí.“

Co si myslíte o odblokování geopatogenních zón na dálku?

„Podvod, jednoznačně podvod. Zeptal bych se jich, jestli umí odblokovat na dálku třeba gravitaci. Samozřejmě, že ne. To jsou tak mocné přírodní síly, že se musíme k těmto silám stavět s pokorou a přizpůsobit se jim.
Představte si, že v Africe existují země, kde prší jednou za sedm let. A do té země přišli Evropané, našli místo, kde se jim líbilo a postavili tam celé vesnice. Domorodci jim říkali: „Co to děláte? Tam nemůžete stavět.“ „A proč bychom tady nemohli stavět? Je to tu pěkné.“ odpověděli Evropané. „Nestavějte tu, přijde démon deště a zničí vám to.“ trvali na svém domorodci. A opravdu, za sedm let zapršelo a smetlo to celé vesnice – démon deště, nějaká mýtická bytost přišla a zničila to. Evropané zjevně neakceptovali přírodní zákon, protože stavěli ve vyschlém korytě řeky.

Existují lidé, kteří dokáží geopatogenní zóny určit na dálku. Ale nevěřte tomu, že se dá špatná zóna odstranit nějakou hliníkovou fólií nebo třeba ezoterickými pyramidami. To je, jako když máte v noze hřebík a dostanete prášek na bolest. Hřebík v noze pořád je, jen bolest je potlačena.“

Jak je to vlastně s prameny? Co způsobují?

„Znáte přísloví, spí jako na vodě? To říkali naši předci o spaní na vodních zónách, na pramenech. Máte doma nějakou věc, která vás ruší, když spíte? Představte si, že máte kočku, která běhá po bytě. V noci spíte a najednou slyšíte škrábání. Kočka chce ven. To vás probudí. Vstanete a kočku pustíte ven. Co když se to stane pětkrát za noc? Po dobu pěti let, každý den?

V noci lidské tělo regeneruje a léčí se. Na bázi mentální a také fyzické, což znamená, že se vám regenerují buňky. V určitou hodinu se léčí ledviny, v určitou hodinu játra, atd. To jsou věci, které jsou medicínsky prokázané. Když jste dlouhodobě nevyspalí, neregeneruje se tělo a člověk se postupně dostává do útlumu. Je pasivní, nemá ten správný výkon, nemá náladu. Propadá následně depresím, nemocím, alergiím, atd. To je důvod, proč i lidé dobře fyzicky založení, když nemohou v noci spát, postupně onemocní. Říká se tomu, civilizační nemoc. Nemělo by nám být jedno, v jakém spíme pyžamu, jestli je z přírodního materiálu. Nemělo by nám být jedno, jestli spíme v místnosti, kde jsou umělohmotné povrchy, které způsobují nepříjemné souvislosti, které byly předmětem dnešní přednášky.

Samozřejmě bychom neměli spát na místě, kde jsou geopatogenní zóny. Nejčastěji rozlišujeme dva druhy. Jednu formu tvoří zlomy v podloží, styky hornin, kaverny v podloží, jeskyně, nebo obrovské balvany. V těchto místech dochází ke skokové změně geomagnetických parametrů Země. Tělo je nesmírně citlivý organismus, který pracuje se všemi těmito parametry. Když se dostanete do nehomogenního pole, tělo s tím má problém, protože to musí vyrovnávat. To je většinou to, co vás budí a nenechá v klidu.

Druhou a zároveň hrubší formou jsou vodní prameny. V české kotlině to funguje tak, že v hloubce zhruba kolem 5 – 6 metrů je voda všude. Jedná se o podpovrchovou vodu, nebo také spodní vodu. Pak existují vrstvy, které jsou zhruba v hloubce 28 – 30 metrů a tam už je úplně jiná voda, daleko čistější. Tato voda vytvoří třeba deset metrů širokou řeku, jež se pod tlakem protláčí propustným podložím, které je díky tomu nestabilní. Někdy má pramen mocnost pouhých deset centimetrů. A jak se tlačí voda podložím pod obrovským tlakem, dochází k mikrovibracím. Proto se nedoporučuje stavět stavby citlivé na zakládání v místech, kde jsou silné vlivy pramenů. Díky mikrovibracím dochází k poškozování izolací.

Také existuje ještě jemnější forma geopatogenních zón. Jedná se o ultrazvuk vzniklý vibracemi podzemních pramenů. Ultrazvuk se šíří nahoru do domu a to jen v určitém pásu, tam kde se nachází zdroj. Člověk ultrazvuk vnímá podvědomě. Psi si na takové místo nikdy nelehnou, ale kočky naopak ano. Dokonce, když leží na zóně, tak vrní. Je to prostě jejich místo, ony se tam nabíjí. U nás na Valašsku byl takový zvyk, že když měl někdo syna, tak už mu dávno hledal, kde bude mít tu svou chaloupku. Správné místo se vybíralo tak, že na vhodné místo přihnali krávy a ty si někam lehly. Místo, kde si pravidelně krávy lehaly, vykolíkovali a určili tak, kde bude stát nový dům. Když dnes projdete se senzitivním člověkem valašské roubenky, které jsou rozeseté po krajině, zjistíte, že jsou postaveny mimo zóny. Je zajímavé, že naši předci byli ještě o krok dál. Věděli, že jsou potřeba dvě věci: nejenom spát mimo vodní zóny, ale i voda ve studni. Svůj dům postavili mimo zónu s nějakou bezpečnou vzdáleností a tam si udělali studnu, aby nechodili daleko pro vodu.

Má nějaký vliv, zda jsou místnosti v patře? Kramoliš A jak je to se železobetonovými konstrukcemi?

„Podlaží na geopatogenní zóny vliv nemá. Za to velký vliv má železobetonová konstrukce. Způsobuje, že geomagnetické pole je zmatené, láme se v ní, a svým způsobem působí jako Faradayova klec. Existují paneláky, kde je přesně lokalizovaná geopatogenní zóna, která se zlomí a pokračuje ve stěně, v železobetonové konstrukci a vystřeluje do každého bytu. To je nekontrolovatelné. Nikdo to nedokáže předvídat. Proto by měly být železobetonové konstrukce minimalizovány a pokud možno úplně zrušeny. Zde samozřejmě narážíme na nepochopení. Žádný statik to nespočítá, žádná stavební firma neudělá a stavební úřad nepovolí. Nikdo na to nechce dávat záruky.

Můj návrh je, používat kari sítě co nejméně. Nejlépe by bylo používat co nejbezpečnější technologii. Radši více patek a pásů a méně železa. Nebo stavět na piloty ve vzduchu. Pokud se vrátím k otázce, jak by měl vypadat můj vysněný dům? Tak mě napadá, že by měl být na patkách, konstrukčním materiálem by bylo dřevo a nikde by nebylo žádné železo. Tedy kromě svorníků, uznávám, že ty jsou dobrá věc. Už jsem zažil klienta, který je chtěl vyhodit a nahradit dubovými kolíky!“

Zaujala vás nějaká realizovaná dřevostavba v ČR nebo ve světě?

„Obávám se, že u nás mně nic moc pozitivně nezaujalo. Ale přiznávám, že jsem pecivál. Já jsem se nacestoval, když mi bylo 25 - 30let. Posledních 15 let sedím víceméně doma a pracuji, proto jsem ztratil kontinuitu. Ale když se podíváte po světě, uvidíte úžasné stavby...

Co je vaší vysněnou zakázkou?

„Především je to vysněný klient.“

To je má další otázka. Můžeme to spojit…

Můj sen je potkat klienta, který bude mít finanční zázemí, pěkný pozemek a dostatek pokory, aby spolupracoval. A pokud budu mít dostatek inspirace, neboli mi bude „dáno shůry“, udělal bych něco opravdu pěkného. Protože člověk se neustále učí. Občas mám pocit, že to nedělám dobře. Že je prostě tolik kompromisů, tolik vlivů, tolik nových informací. Čím jde člověk víc do hloubky, tím víc ví, že nic neví.

Jak lze ve městě zajistit podobný standart bydlení jako je v rodinném domě?

„Myslím si, že ve staré zástavbě, která je stavěná z poctivých materiálů, jako je cihla a dřevo, problém není. Problém je spíše ve znečištění, které z automobilového a jiného průmyslu proniká skrz okna. Důležité je, aby byly v bytech používány přírodní materiály. Jsou sice dražší, ale z dlouhodobého hlediska přinesou větší prospěch, než jednorázová dovolená v Karibiku. Také se musí pravidelně větrat. Přirozená infiltrace, která v minulosti probíhala běžnými okny, už není kvůli tepelným úsporám možná. Je nutné dbát na to, aby zateplování bylo prováděno z pokrokových a kvalitních materiálů, které jsou schopné difúze. Když cihelnou stěnu, která je schopná přenášet difúzi, překryjeme difuzně špatně propustným polystyrenem s nedostatečně difuzní omítkou, proces se zabrzdí, což je špatně. Dochází k vlhnutí a mohou vznikat plísně, které znehodnotí vnitřní prostředí.“

Existují bytové domy postavené systém těžkých skeletů?

„Určitě existují. Vidíte, to je také zakázka mých snů. Chtěl bych touto technologií postavit bytový dům, který poskytne velké průhledy a také terasy nebo lodžie, kde budete moci vstoupit do venkovního prostředí. V domě by byly byty různých kategorií. Od malometrážních po 200 metrový horní byt s terasou. Bylo by to skvělé a komfortní bydlení, srovnatelné s rodinným domem, přičemž město by bylo k dispozici. Tato kombinace je pro spoustu lidí důležitá. Je jasné, že v lese na samotě kariéru neuděláte, možná nějaký IT pracovník.“

Rozhovor připravily: Irena Truhlářová, Pavla Blažková